Vidím kapačky a hlavy bez vlasů, ale dojímat se nemůžu. Když dítě rozesměju, vznáším se, říká klaunka

„V nemocnici se člověk potká s nejrůznějšími lidmi v nejrůznějších situacích a jít tam s tím, že je nemáte rádi, by prostě nešlo. Empatie, to je výbava, bez které se tam nemůžeme vydat,” říká zdravotní klaunka Hana Malaníková, vedoucí katedry autorského herectví na DAMU. „Když jsem začínala, tak jsem myslela, že až se za mnou zavřou dveře, musí tam znít záchvaty smíchu. A byla jsem frustrovaná, že se to ne vždy podaří. O svou duševní hygienu musím pečovat, je v pořádku, že mě občas něco sejme,” dodává.